Pokud ho nemáte u dálnice, nebo frekventované cesty a nemáte sousedy jistého etnika, můžete si takový klid užívat. Ovšem odpočinku si moc neužijete. Pokud tedy nechcete, aby vám dům časem spadnul na hlavu. A aby vás sousedi měli rádi. Proto je ovšem třeba něco dělat. Například udržovat základní pořádek a třeba i tu zahradu. Protože sousedi by jistě nebyli příliš nadšení, kdyby se k nim začaly toulat krysy evidentně z vašeho nepořádku. On je také rozdíl, domek někde na pokraji města a na vesnici. Tady se nikdo nepozastaví nad tím, že máte někde hnojiště, pokud máte ovečky, králíky a drůbež, popřípadě ještě další zvířectvo.
Zato pokud nemáte vůbec nic a před domem hnůj, například po bývalém majiteli, to by asi bylo pro městské sousedy s domky poněkud zarážející a jistě by vám nedali pokoj, dokud byste ho neodstranili. A v létě skutečně není o co stát. Na vesnici to berou jinak, tam jsou prostě zvyklí, a tak jim to nevadí. Moc dobře vědí, že hnůj je druhé zlato a umí jej také patřičně využít. U nás to byl jen drůbeží a králičí, která maminka mísila v nějaké poměru s hlínou a ještě čímsi, tuším rozemletými skořápkami a dávala to pod květiny nebo zaryla do země na příští rok.
Možná proto měla všechny rostliny silné a květy opravdu velké. Takové nám všichni záviděli, zejména lidé jdoucí na vlak nebo od něj. Zahrada byla vůbec doména naší maminky a hned vedle měla zase svůj kus babička. Obě se pečlivě staraly, maminka měla více květin, které krásně kvetly a babička měla zase více nekvetoucích bylin, které pak používala ke prospěchu svého zdraví. Obě se pak ještě staraly společně o zahradu užitkovou, kde bylo vše co se dalo zkonzumovat. Takže na podzim se u nás jen a jen zavařovalo, vyráběla marmeláda a nakládalo se zelí a okurky. Ano, byla to spousta práce, ale my jsme všichni věděli, že výsledek bude stát za to.